Jindřich Rybák

Kouzelná zimní noc...

Je bez noci den a beze dne noc..
jen třpyt bělostných vloček Ti šeptá svým tichým hlasem,
"dál jen směle dál k vlastnímu svědomí...Naslouchej strachu i vůni povětří"..
Kolem zní tajemné hlasy dávno zaniklých událostí a střípky času ti teď padají na dlaň..
Musíš je znovu sestavit do obrazu dějů přítomných...
Pospíchej...
čas kvapí a máš jen málo úderů srdce,abys uzřel tančit víly kolem třpytu polární záře..
mají do zlatých vlasů vpleteny korunky z těch nejkrásnější vloček..

Dávno

Mlhy halí závojem smutku staleté velikány,pamatující časy víl tančících zde
před dávnými věky a prozpěvující si jejich tajemnou píseň...
Tak zastav své kroky a naslouchej tónům,které stvořily svět ..
Už slyšíš jak zní?
ten mocný chorál otvírá Tvé srdce,tak nebraň se a usedni
do zeleného baldachýnu,mezi ty kdož také vnímají..
 

Touha

Za dob kdy času nebylo,když ještě víly tančily v prastarých světa zákoutích a
měsíc podával si paprsky se sluncem,kdy bohové popíjeli mléčnou dráhu
ze zlatých amfor,tehdy lidé,v bolestech zrozeni,ruku v ruce,vstříc všemu trápení
rozbili zlaté nádoby,vyhnali víly do krajů fantazie a bohy do nebes,nechajíc jen střepy vzpomínek..
A dnes my hledáme kraj,v nemž bohové vládnou,tančí víly a zní kouzelné tóny zlatých harf..
hledáme svět našeho štěstí a nevíme kde hledat jej...snad v srdcích či mezi hvězdami..
každy z nás svůj vysněný svět si hledá,jen nemnohým se to podaří...
Budeš jedním z nás?
 

Hledání

Já chtěl bych najít skulinku mezi dny,
tu chvíli kdy je čas zranitelný..projít tou škvírou
do jiných dob..
do časů budoucích a zřít na děti své a děti jejich dětí a na to jaké vzpomínky na nás chovají..
či do časů minulých a pohlédnout do očí všem,kdož nechali ve mě své stopy...
vrátit necitlivá slova a slyšet zas jejich přívětivý hlas..
Až najdu dveře času,pak projdu všechna jeho zákoutí až tam,kde leží věčný stroj jež jej pohání..
Pak dlaní svou či pěstí zastavím navždy jeho chod!!!
 

Prokletí

Za trochu štěstí a v životě úspěch dali svou duši nesmrtelnou..
Teď spálena jest v prachu věků.
čas našel je svou dlaní neomylnou
bloudí světem plni zloby,vzteku..
Jen smutný jejich nářek
co nocí ozývá se mezi kmeny staletých velikánů
zní kolem zase,zase a odráží se od kamenů.
Nedávej všanc duši svou,
hleď ať čisté srdce si zachováš..
Oni čekají i na tu tvou a nikam se před nimi neschováš!!

Vzkaz

Poselství nechť navždy uloženo jest v srdcích
a písmu,kterému duši propújčuji..
Zde toliké vyjádření světa myšlenek,
ať průvodcem stane se po všechny časy budoucí.
Zraky čtoucí myšlenky,city a naděje,v listech těchto sdílené
sami za vlastní přijmou či odvrhnou jich,ke škodě své,do propasti zapomění..
 

Zpověď

Nepoznán a nepochopen..
toť výsady nešťastníka,ocitléhož se v době této..
štěstí proň nalézti nelze ve skutcích a požitků věku tohoto..
Jen sdílet smí svých tužeb s těmi kdož pochopení mají
či sami svou cestu si hledají..
Zmateni sebou,světem i dobou
poznat chtějí příčin našeho jsoucna..
Nadlidský to úkol
 

Klam

Za hradbou reality..za stěnou pochopení,kde jiný rozkládá se svět..
kam proniknout jen nemnozí z nás smí,tam leží i našich otázek odpovědi..
Možná dobře je,že nemůžeme dostat jich..obzor náš by zničen byl
a duše naše rozervány skutečností trýznivou..
V klamu raději žití volíme,než syrový svět pravé podstaty

Doteky

Dotkni se blankytu nebes..jako bys vnořil ruku do teplého moře
Dotkni se červánků.. a máš pocit že hladíš rudé rty
Dotkni se slunce..jakoby jsi držel v dlani nádherný a horký zlatý šperk
Dotkni se mraků v bouři..a cítíš malé jiskry jako když hladíš hebkou kožešinu
Dotkni se zimní oblohy..je jak hladká hladina ledové smetany
Dotkni se nočního nebe..a máš v rukou černý samet se zářícími drahokamy
Dotkni se větru a cloumá ti rukou hříva divokých koní
Dotkni se slz a máš náhrdelník z krásných a smutných perel
  stačí jen chtít stačí jen snít..
 

Sen

Když včera usínal jsem..a mysl má už toulala se po hvězdách,
které rozžínal tajemný lampář,tak jedna za druhou pak parskem svým pohladili Tvou spící tvář
křivky tvých rtů,víčka Tvých očí i smyslné tvary Tvého těla..
   V tu chvíli i já toužil být hvězdou..a dotykem svým přinést Ti ten nejkrásnější sen o věčné lásce a
krásném milování,který nosím ve svém srdci,spolu se třpytem Tvých očí..
   Tak vždy před spaním pak odcházím na toulky nebem a čekám co kdyby?
 

Podzimní romance

poslední dny sluneční se střídají s mrazivým dechem příchozí zimy..
Věčné tvary zralých plodů lákají naše ústa k polibkům..
chutí pak dávají nám vzpomenout šťasných dnů dětsví kdy Ti,které jsme milovali nejvíce
,podali nám všech dobrot našeho světa,jenž mohli sami od vlastních úst si odejmout.
Ty chvíle zůstanou navždy vepsány zlatým písmem v našem srdci..
Až my sami,podáme jalko ze stromu svého,dětem svým..dáme jim ten největší dar,,svou upřímnou lásku.
  Pak až slunce uloží svůj zářivý šat k zimnímu spánku
a začnou nám na dlaních tát první sněhové vločky
pak mužeme přemýšlet čím pro nás bude nové jaro a nové svítání..
 

Ultima

Stojím na kamenném schodu,ohlazeném staletími doteků nespočetných kroků
vedoucích tímto posvátným místem..
Slunce kreslí na mou tvář ,skrze torza barevných skel,ornamenty fantaskních tvarů..
vnímám každý krok co krze staletí prošel po tomto kousku srdce země..
Starobylý chrám,stojící zde snad již od počátku věků..jakoby vrostlý do země pokryté mechem..
tam někde má snad i svět své kořeny..starší než lidstvo samo..