Le čcho

Smysl

Je tak hluboko, že když ho

budu ponořen hledat,

utopím se.

Potom sám zničehonic vytryskne

a bude nepolapitelný jako

miliony kapek, v jež

se rozprskne.

Klavír

Jedno z mnoha míst,

kde se černá a bílá doplňují.

Moment,

počkej, nehýbej se, teď tváříš se

tak krásně plaše

jako tenkrát, když ti náušnice

spadla do bramborové kaše.

Myš

Sněz, co sníš, uvidíš,

zda si páteř udržíš

celou.

Na zámku

Barokní dáma v rudém šifónu,

z obrazu hledí, čeká poklonu.

Copak nevidíte její krásu skrz tu dlouhou řadu let?

Nemrazí vás, když vyprávějí historku, jak spolkla jed?

U okna

Hlína na parapetu,

dalekohled na kometu,

pavučina na okně,

tvoje břicho barokně

leží na tvém klíně.

Co říct květináči?

Co říct hlíně?

Nic, jsi sám.

A tak si dej,

další koblih s marmeládou

zapij kávou a jdi ven.

Že nevíš, zda je noc či den?

Vždyť pořád sedíš za oknem?

Bojíš se vytáhnout roletu?

Ale jdi ty, na strašidla přece nevěříš

a vůbec, mohl bys propásnout tu kometu

a nebo něco víc.

***

Ve dne je plná lidí, v noci osamělá, smutná.

Přivine se k chodníku.

Ulice.

***

Voda o skálu, skála o vodu,

podpírají se.

***

Šel, a nikdo z nich nevěděl,

proč a kam.

Jsi

alkohol ve víně, sýr v těstovinách, cukr v rumu, sirup ve šťávě, děj v knize, vůně v šeříku, dužina v třešni, pecka v citrónu, výraz ve tváři, kofein v kávě, míza ve stonku, krev v žilách, teplo ze slunce, obsah v kabelce, náplň v sušence, když hodně hluboko vydechneš a než se zase stačíš nadechnout, tam, uvnitř v hrudi, uzamčené, proudící, tepe.

***

Tolik vášně, tolik citu,

mrazení.

A zítra holkám řekneš:

„Rande“.

***

Celou noc ti nedá spát,

omotává ti hlavu

a jako poplašná siréna

bodá do uší.

Z vašich postelových her

ti zbudou na kůži

rudá místa. (Komár)

Lítostivá

Usínat vedle Vás toužím. Soužím. Se.

Pro vlastní slova.

Nemáte mi to snad za zlé.

***

Zastihl nás nepřipravené,

Rozechvěl

A zastavil čas na… Okamžik

Příběh

Vazba.

Knihy.

Postava.

Míní.

Příběh.

Žije.

Kyvadlo.

Bije.

Kniha

A tolik slov,

co chtějí říci?

Třpytí se

Tvoje oči.

Kroužky

V deníku spojují listy,

jako dny.

Prožitky.

Život na zpáteční lístek.

 ***

Poezie.

Slyšíte?

Rytmus.

Cítíte?

Papír.

Chcete?

Popsat?

***

Deci, dvě?

Chcete?

Ne.

Poslední…

***

Nic neřekne už,

chcete vidět nůž,

její?

***

Pihy na nose,

Slunce na rose,

Pokropené po kvítí,

Leskne se.

***

Proudím v čase,

Ovíjím se démantovým šálem vzpomínek,

S nímž procitnu zase

V epoše všemocných maminek.

Láskavá

A dlouho jsi tam na mě čekal?

Ani ne, jen k ránu rosa padala.

***

Jako ruka, nořící se do dárkového papíru,

Čekám na Tvá slova.

Jsem idealistická přes míru

A cosi rychle rodící se ve mně umře znova.

***

A ta slova, že nešťastnou lásku ještě nikdy jsem neprožila,

Jak ta bych vzala zpět!

Vždyť už tehdy jsem jasně věděla, ne, netušila,

Že nová zkušenost ke mně přijde v odpověď.

***

Sponka do vlasů

když cinkne o stůl,

víckrát už nehlesnu,

že láska nemá se žít napůl.

***

Z barevných čtverců v atlase je vymalován svět,

A já nevím, vrátím-li se zpět.

Svět lidské duše zdá se malý, má však mnohá zákoutí,

A hlavně je mřížovaný, kdo vyjde, už se nevrátí.

***

Prostý člověče, pokud jsi, buď,

Pokud nejsi, zroď se,

A pokud už je na to pozdě, snad se alespoň staneš historickým pojmem

***

Sednu si na pelest

A uslyším

Tichou hudbu Tvého srdce.

***

A stejně mně to není líto.

Ten večer, kdy se ticho zdálo hlučné

A slova padala přes husté síto, Tvůj pohled říkal: „Muč mne!

Všechny minulé křivdy vyřkni do poslední,

Já slyšet chci to, nevidíš?“

Ne, neviděla jsem, ale řekla všecko

A radost jsem měla jak malé děcko.

Teď došlo mi, co jsi tím chtěl,

Ano, výčitky už se dostavily.

Ale i prozření. Nemohu litovat někoho,

Kdo se mstí.

***

Otevřu dveře a uvidím tě, jak sedíš na jabloni.

Vykloním se z okna a podám ti ruku,

Co kdyby jsi spadla.

Ale ty odmítneš a dál budeš pozorovat včely.

***

Sáhnu na kliku u vaší branky a najednou

Mi bude všechno jasné.

Nová myšlenka i láska se zrodila.

Snad nepohasne.

***

A teď už mlč a poslouchej ticho,

Všechno jsi řekl a na mě dýchlo

Melancholično.

***

Proč korek od vína pokaždé zhasíná

Náš společný večer.

Samoto, proč?

***

Sbírko básní, mladící krásní budou Tě

recitovat.

Myslíš, že vědí, co za to stojí,

Opakovat?

***

Lokny na Tvém rameni

Je to něha či znamení

K ústupu?

***

Delta žil přes patu,

Možná to popletu,

Krásnějšího není

Než tvých nohou

A tvých dlaní.

***

Krajka kolem stolu

Obočí kolem tvého světla,

Jež na mě upíráš.

Umíráš?

Ne, to jen ti zdá se.

Má se. Deprese, kterou živíš.